CAC BEČEJ a CAC ČOKA 2011

 Auto nabalené, umyté vlastní rukou, stan, spacáky a jde se spát. Ráno budíček, sprcha, nasedáme do auta... Kde jsou klíče? vystupujeme, bereme baterku protože jsou 4 hodiny ráno a hledáme klíče v trávě, doma, posléze v garáži, v koši na prádlo, pod postelí, v myčce, v odpadkovém koši.... Přesedat, půjčujeme si auto od kamaráda a vše dáváme do druhého auta - klíčky se nenašly! Startujeme, dnešní cíl Srbsko. Krásná země, kde Čech trochu i rozumí. Za hranicemi kupujeme v pekárně snídani "hleb", chtěli jsme i burek, ale nebyl. Bavíme se názvy: tekstil, potpis, rukomet (volejbalové hřiště) atd. Je to zpestření cesty. Dorážíme na místo, včas a bez problémů. Výstava je v parku v podhradí (hrad jsme nenašli), poblíž řeky Tisza. Ále ta teplota... 28,..29,...30,...32,...33°C podle posledních zpráv. Nikde ani mráček, spoléhali jsme se na stromy. 

Objevil se rozhodčí Istvan Nagy. Starší pán, maďar, který ale ukázal co jsme tušili. Na výstavě se objevil chovatel z Maďarska, který na CAC výstavy moc nejezdí a bylo nám jasno, známosti jsou k něčemu dobré. Všichni dostali za odměnu VD, jen 3 bíglíci Ruffík, Hagy a bíglík od maďarského chovatele uspěli s výbornou. Hagy bohužel k výborné nedostal CAC. Bylo to velké divadlo, Ruffíkovi se vytkly chyby, které nemá, všichni psi měli údajně prověšené tělo, mimo toho maďarského. Nám bylo jasno na začátku, ale ostatní jen koukali s otevřenou pusou. Navíc ta teplota, no byla to ostuda... ostatně i u nás v ČR to bývá občas podobné co si budeme vykládat. Naštěstí V1 pro Hagyho a V1 + CAC pro Ruffíka bylo uspokojující.

Odpoledne jsme se vydali do dalšího města ČOKA, kde byla další CAC výstava. Nenašli jsme kemp a tak přišlo vhod místo u řeky Tisza, kde jsme vybalili stan, židličky, chladničku, domácí řízečky, páníček si dal pár temp v řece po proudu i proti. Pak se na větev pověsil barel s vodou co se celý den ohříval v autě, takže byla i sprcha s teplou vodou. 

Druhý den, opět nástup do místního parku. Teplota klesla na pouhých 17°C, takže na místo plavek jsme přemýšleli o beranici :-) Oba dny jsme byli doprovázeni posádkou dvou kamarádek z Čech co tu též vystavovali. Chvilku popovídat, pak hurá do ringu, protože bíglíci šli mezi prvními. Do ringu vstupují první bíglíci, pak nastupuje Hagy, rozhodčí je spokojen. CAC a V1 - hotovo. Ruffík chce chvilku dovádět, ale nakonec běží jak má a boduje. CAC + V1. Musíme počkat i na fenky a jde se o BOB (pozn.:best of bred - nejlepší pes z rasy). Marek bere Hagyho, Edita Ruffíka. Marek má dnes absolutní premiéru, v kruhu ještě neběhal. Hagy poslouchá jako hodinky. Konkurence je slušná a výsledek byl BOB pro Ruffíka :-) 

Takže nás čekalo odpolední show a protože jsme ráno běželi mezi prvními měli jsme asi 5 hodin času. Šli jsme se tedy podívat jak bodují kamarádky z Čech. Právě šli na řadu, ale potřebovali pomoct s jednou fenkou o BOB. A tak to pro Editu znamenalo vyzkoušet si běh o BOB s jejich fenkou Bernský Salašnický pes. Chvilka trémy, ale myslím zbytečná, protože rozhodčí odpreferovala handlerku a upřednostnila o BOB veterána. Stane se. 

Bylo tu odpoledne, nastupují děti, junior handleři, veteráni a další soutěžící, nakonec se jde o titul BOG u jednotlivých skupin (pozn. Best in Group - nejlepší pes ze skupiny). Blíží se VI skupina a výsledek? Edita se dostala na 1. místo a titul BOG byl doma! A je to! Dostává pohár za BOB a druhý za BOG a postupuje do BIS (Best in Show - Nejlepší pes z výstavy). Nastupuje deset psů, kteří reprezentují deset skupin FCI. Mezi nimi i Ruffík s paničkou.

Nakonec nebyli mezi vybranými, ale byli spokojení, protože 2 poháry jsou pěkným finálem za první polovinou výstavní sezóny. Teď si dáme pár týdnů pauzu.

Balíme věci, stan, nasedáme do auta a jedeme domů, najdeme na navigaci nejbližší hraniční přechod s Maďarskem a jede se. Přijíždíme na hranice a předkládáme občanky (do Srbska se už může na občanky asi 2 roky). Z okýnka se ozve: čéééška? vy jste z čéééšska? čéééské pivo? mátéé? nemáté?? Celník byl vysmátý a dodává: čééška, vy tu špatně, tady granice pro Srbsko a maďarsko,... ne pro čéééška :-) Dozvídáme se, že se jedná o přechod s malým pohraničním stykem a jsme odkázáni na jiný přechod, obracíme auto a jede se zpět do Srbska. Poté už vše bylo v klidu. Jo a jak to bylo s těmi klíčemi? hledali jsme je ještě další půlden, nakonec je Marek našel v garáži zapadené v igelitu u starého kotle, ale jak se tam dostaly to nikdo neví.