CACIB Krakow 2012

Jojo, minulý týden jsme se vypravili opět za hranice. Tentokrát jsme nabrali kurs sever. Zvolili jsme Polsko, kde byla rozhodčí z Belgie. A asi jsme dobře udělali. V Ostravě jsme nabrali bíglici Mexinku s majitelkou Janou a jelo se na výstavu. Polsko nás přivítalo vedrem, hned na hranicíchjsme si pro jistotu směnili polské zloté, protože o Polsku je známo, že si nevezmou jen tak EURa do ruky, třeba na pumpě nebo ve stánku. Areál jsme s navigací našli snadno, zaplatili jsme registraci, protože s on-line platbou byl problém. A šlo se ke kruhu, teplota už byla nad 30 a to bylo 8 ráno. Naštěstí kruh byl v tenisové hale, kde byla klimatizace. Rozhodčí, starší paní, nastoupila a začala hodnotit a my jen koukali jak jede. Sem tam úsměv, radši jsme se ani nedívali na výsledky, které poctivě zapisovali na tabuli u kruhu.

Šli jsme na řadu, Ruffík naběhl s paničkou plný elánu. Postavili se a nic,.. minuta, panička v postoji s Ruffíkem a nic.... Rozhodčí vzala mobil a začala telefonovat. Najednou přišla pomocnice a řekla Editě, že je 10 minut pauza, přitom jí před chvilkou volala do kruhu. Edita se sbalila a jak opustila kruh, ozvalo se její číslo - tak zase zpět. Postoj, kolečko, hurá na stolek. Rozhodčí vzala Ruffíkovi hlavu do ruky a on se jí položil do dlaně jako štěně a málem usnul. Rozhodčí se rozplynula, pochválila pohyb, zmínila se i o kratším nosíku. Poté řekla, že je to pěkný typ bíglíka, má svou jiskru, mluvila anglicky a k tomu byl překlad do polštiny :-) I tak jsme pochytili dost, zbytek byl v posudku a odešli jsme s titulem CAC a známkou výborná. Šok nastal, když jsme se podívali na výsledovku na tabuli: velmi dobrý, nehodnocen, velmi dobrý, výborný,... Takže nakonec se naše svědomí ještě více zvedlo uspět v takové konkurenci se známkou výborná. Naše kamarádka Mexinka to měla o dost těžší, 5 konkurentek, samá zvučná jména. I přesto uspěla na krásném třetím místě.

Nakonec došlo k trapasu, kde nastoupila vítězná fena, vítězný pes a nejlepší junior do kruhu. Pan Budkowski si zapomněl přehodit číslo, rozhodčí se to nelíbilo, začala studovat kdo měl stát v kruhu v boji o BOB. Tomáš si po upomenutí změnil číslo na košili a myslel, že je to ok. Mýlil se, rozhodčí chtěla vidět tetování psa. Po menší hádce se povedlo identifikovat a najednou rozhodčí začala studovat fenu a chtěla jí ještě jednou posoudit, nezdálo se jí, že by jí dala CACIB. Došlo k další hádce, nakonec rozhodčí mávla, zvolala ať udělají kolečko, uprostřed běhu jen řekla DOG, ukázala na psa a byl tímto udělen BOB, bez podání ruky, bez gratulací a než jsme se nadáli, rozhodčí už nebyla ani v ringu.

A bylo to,  neděle proběhla v uvozovkách jako po másle, my byli spokojení a jelo se domů. Tolik asi v krátkosti něco málo z Polska.