Neteře na prázdninách

A je to za námi. týden a půl s neteřemi. Káťa a Broňa se vydali na prázdniny z Čech k nám do Rumunska. Vznikla první otázka, co tu budou dělat, kam půjdeme, jak si nejlépe užít celý ten pobyt. Dostali jsme nápad a po víkendu v Arieseni jsme se rozhodli pro kempování. Koupili jsme stan pro 4 osoby Coleman Lakeside 4 a byly jsme připraveni na vše. Příjezd ve čtvrtek večer ve 23:00PM, edita i děcka byli utahaní po dlouhé cestě přes Bratislavu, Budapešť a poté státní cestou mezi Budapeští a Oradeou.

Vyjížděli jsme v sobotu ráno, rovnou do vesničky Sighistel, kde je kemp u říčky vedoucí z hor Apuseni. Auto jsme nechali v kempu, nic nevybalovali. Vzali psy a hurá za zážitky. Podél říčky jdete jednou napravo a jednou nalevo, skáčete jak kamzíci přes potůček po kamení a asi po 4km se dostanete k první jeskyni. Obrovská, schovaná za křovím, byla náhoda, že jsme jí našli. 50m vyvýšení a už jsme se oddávali dojmům. Na výšku 15m do hloubky asi 100m, uvnitř jsem si připadal jako v tlamě žraloka. Udělali jsme základní blbost, nevzali jsme si v tom fofru baterku :-( nedá se nic dělat, používáme blesk na našem digitálu, dostáváme se docela daleko, je to mystický. Pokračujeme dál, našli jsme další jeskyni asi po 500m, odkud teče potůček, nedá se jít dovnitř, páč je všude voda. Potůček je plný romantiky, pesetý mechem, slyšíte šplouchání, no co Vám budeme vykládat. Jde se dál, další kilometr přijde rozcestí, kde není žádná tabulka a tak se podle vlastní úvahy dáváme na další cestu.

Jdeme většinou po turistické značce Modrý trojúhelník v kruhu,  ale nikde nejsou cedulky co je jak daleko, ani kam to vede, tak ani nevíme co nás čeká. I přesto nacházíme další obří jeskyni, nikde žádní průvodci, je to 100m převýšení, velmi  prudké. Edita a psi málem zkolabovali, ale nám se to líbilo. Uvnitř jeskyně byl slyšet vodopád ale hrozně v dáli a bez baterek se tam prostě nedalo vlézt. Prošli jsme za pomoci našeho Canonu asi 100m, byl to nádherný pohled, ale nedá se svítit, nedá se jít do prázdnoty. Tím se skončil náš výlet, který sice mohl být pestřejší, ale museli jsme ještě rozbalit stan, uklohnit něco k jídlu a koneckonců taky si trochu oddechnout. Cesta zpět byla rychlejší, šlo se z kopce, dobrá nálada,.. šup k autu, stan se postavil velmi rychle, já se svou 2metrovou postavou a 120kg jsem neměl problém se skvěle vejít i s editou do jednouo kupé a holky do druhého. Psi spali v předsíni. No spali. V Rumunských kempech je celkem samozřejmost, že přijedete, otevřete auto a pustíte muziku. Nejlépe místní lidovky. Nejsou špatné, ale v jednu ráno to trochu leze na mozek :-) Nakonec jsme  usnuli.

druhý den jsme sbalili stan a spacáky, naložili naší Xsaru a mazali do Arieseni, kde jsme se vydali na výlet do hor, kde je pbrovské propadání - Groapa Ruginoasa. Na šířku tam byla díra 600m a do hloubky asi 100m. Bylo to jako na konci světa, no balzám pro oči, čerstvý vzduch z Apusenských hor a klid, tedy do té doby než přišli turisti,... Chtěli si pohladit naše bíglíky a fotit se s nimi to byl hukot. Ale přežili jsme. Poté se šlo na borůvky a neděle byla skoro za námi. Odpoledne jsme sedli do restaurace Mama Uta, kde jsme si dali excelentní fasolovou polévku a domácí pizzu a jelo se zpět dom do Nojoridu.

Tolik první víkend s holkama :-)