Toulky v národním parku Apuseni (Rumunsko)

Výlet do Apušeni

Vydali jsme se na další výlet po Rumunsku. Páč jsme měli jen neděli na náš výlet, vyjeli jsme "jen" 100km za barák. Národní park Apuseni se nám líbí a tudíž jsme se vydali tam. Nejprve jsme chtěli do Medvědí jeskyně (v rumunštině: pestera Ursilor), ve které je na konci i kostra medvěda. Tam jsme dojeli, ale problém byl v tom, že jsme chtěli nejprve utahat bíglíky. Tudíž rozkaz zněl jasně, nejprve najdeme vodopád co by se měl nalézat asi 10km poblíž a pak se po vycházce vrátit a navštívit jeskyni, zatímco utahaní bíglíci budou v klidu spát.

Popojeli jsme asi 6km daleko. Tam zakotvili náš vůz a vyrazili do kopce hledat největší Rumunský vodopád vadu Boga. Boga je říčka podél které jsme  šli. Nikde nebyla jediná šipka, ptali jsme se domorodců kudy se tam dostat. Naštěstí jsme už trochu rozuměli po dvou letech v Rumunsku. Stále podél potoka, podél chatové oblasti, cítili jsme se jako u nás. Šli jsme i okolo pensionu, kde vařili, ale řekli jsme si, že se zastavíme až cestou zpět.

Našli jsme první a menší vodopád. Opět nikde  žádná cedulka, takže si turisti můžou myslet, že našli vadu Boga. Omyl... Ten je proti proudu ještě asi kilometr. Tak jsme pokračovali. Byli jsme domorodci upozorňorňováni "jděte až na místo, kde končí silnice a pak...."následoval pohled na naše boty "musíte přes potok asi ještě kilometr". Nechápal jsem ale tušil. Dostali jsme se až na onen konec cesty do míst, kde byla horská soutěska a my měli jasno. Dnes tam nedojdeme, na to nejsme vybaveni :-( Opravdu to znamenalo pokračovat asi kilometr neustálým broděním říčky vpravo, pak vlevo, pak vpravo a stále dokola. Takže jindy.

A hele ono poprchává,... a stále více,... jé začalo pršet,... našli jsme lopuchové listy o velikosti kempingového stolku a dali si je na hlavu. Mysleli jsme, že se povedlo vyzrát nad počasím, ale ono to stále zesilovalo. Vracíme se zpět, místo chodníku je malý potůček, my zrychlujeme. Stále prší hustěji a hustěji. Je to jasná průtrž mračen, běžíme,... ani lopuchy nezabírají. Už nevidíme ani chodník, je tu jen potok přes celou cestu. Přestávám skákat přes kaluže. Průtrž trvá už čtvrt hodiny, a my přicházíme k prvnímu obydlí s přístřeškem, ale nemá cenu se schovávat. Jsme durch. Pokračujeme k autu. Pension s teplým jídlem míjíme, páč by nám jídlo museli dát přes pension na zem jako psům, jak jsme byli mokří. 

Konečně vidíme auto, psi skáčou ihned do boudy, nás čeká proces odvodňování. Nemáme benzín a takhle mokří na benzínku nemůžeme. Svlékáme vše, úplně vše, sušíme se zbytkěm záchodového  papíru. Naštěstí jsme si díky jeskyni vzali kalhoty a Marek mikinu, ale Edita musí jet zabalená v dece, páč nemá vršek :-)  ale psst :-)

Konečně sušší a v klidu v autě šlapeme na plyn a ujíždíme. Medvědí jeskyni si necháme na příště. Po deseti kilometrech přestává pršet. Objeví se sluníčko a teplota stoupá z 18°C opět na 28°C jako byla než jsme přijeli. No nenaštve to? V  mikině si jdu ve 28°C pro pizzu do místní pizzerky :-) koukají na mne jako na eskymáka. Pak natankovat a dom. Sušit...

Přileji jsme dom, zatáhlo jsme a sotva jsme uklidili poslední batoh dom, strhla se bouřka, déšť a začlalo to znovu, ale tentokrát v teple domova. Máme pro Vás i nějakou tu fotečku,.. tak si poklikejte :-) 

PS: děkujeme, že naše radovánky čtete do konce :-)