Tak jsme si zavýletovali po Rumunsku. Strávili jsme jeden den v dědince Stana de Vale. Čerstvý vzduch, klid pohoda a to ticho,... ticho a ticho. Křupal sníh pod nohama, pěkně zmrzlý, čistý, žádná břečka a klid, klid a ticho. no bylo to príma. 

Koneckonců se mrkněte na fotečky. Ruffík byl tradičně utahaný. To se projevuje většinou tím, že tahá za vodítko a chce ho jakoby nosit sám. Většinou to dělá po 4 hodinách chůze. 

Stana de Vale - Rumunsko

Zdravíme účastníky zájezdu :-) Víkend byl plný zábavy a napětí. No koneckonců si počtěte co nás potkalo: ZDE

Zimní pauza je za námi. Chystáme se na první výstavu v ČR, která se koná v sobotu a v neděli na brněnském výstavišti. Pak už se rýsuje výstava v Rumunském Aradu. A je pravda, že už se těšíme. Ruffík je v dobré kondici, od loňska se z něj stal opravdový bíglík a ne pořád malé mrně. Doufáme, že jeden z našich bíglíků zapůsobí na rozhodčí. Letos bychom chtěli mít doma nějaký ten titul. Rozhodně se pokusíme dokončit Maďarský a Rumunský, kde už máme velmi dobře našlápnuto. 

Držte palce, víkend bude perný. V pátek v večer odjíždíme z Rumunska, v ranních hodinách příjezd. Sobota ráno expozice, odpoledne rodina a večer sezení s přáteli z Brány. V neděli opět expo, odpoledne nakoupit a hurá zpět do Rumunska. Pohoda, ne? Ještě, že nejedeme další týden i na klubovku, protože by to bylo už dost náročné. 

Všem co se také chystají na DUO CACIB držíme palce a přejeme hodně úspěchů!

A je to za námi. Vánoce jsme prožili opět v cizině. Letos byly opět bez sněhu, ten napadl až na Štěpána. A jak jsme si je prožili? Nemysleli jsme  jen na sebe, ale i na bíglíky a tak už polévka byla trochu jiná. Koupili jsme uzená žebra, ty jsme vyvařili asi hodinku k žebrům jsme přidali i kuřecí špalky, které jsme nakonec vyjmuli a právě ty jsme dali Ruffíkovi a Hagridovi jako štědrovečerní baštu. Vývar z uzených žeber jsme měli jako základ k brokolicové polévce s rybou. Povedla se, byla opravdu vynikající. Bramborový salát jsme si nachystali večer před tím a tak o vánočním večeru jsme jen dosmažili lososa a řízky. Snažíme se rybu o vánocích dodržovat.

Stromeček jsme ozdobili jako vždy odpoledne, takže večer v šest už byla štědrovečerní tabule na stole. Připili jsme si slámovým přívlastkovým vínem Savignon. 

Bíglíci dostali pískající kuličku, která se plní kokinama. Tak to podle toho pak vypadalo, 2 vteřiny byli v  kuchyni, pak už se řítili  za pískotu a jekotu do obýváku. Vrčení, zoufalé kňučení, štěkot - no to byl zase dárek. Hagy opravdu až kňučel jak se nemohl dostat ke kokinu uvnitř. Ruff pak kňučel na Hagrida, protože nevěděl proč je tak nervní.

My pak dostali spoustu dárečků, a tak bylo fajn. Bíglíci měli celý víkend radost z dárků i z vařeného kuřete. My měli radost z klidu a pohody. Doufáme, že i Vy jste si užívali svátky klidu :-)

Prošli jsme se po na adventní neděli po městě Oradea. Foukal severák, padal jemný prašan, do toho vánoční osvětlení a pěkné fotky byly venku. Poslední dobou se začalo investovat do osvětlení kostelů, divadel. Ze šedivých budov se pomalu stává evropské město. Vloni jsme byli na Silvestra mrknout na ohňostroj a asi tam budeme i letos, protože stál za to. Opět přikládáme pár fotek, abyste věděli, jaké to tu o Vánocích je...

Předvánoční Oradea

Téda počasí poslední dny nic moc. V ČR kalamity u nás 3cm sněhu a nikde nic. Je pravda, že začalo trochu mrznout a měli jsme i -7°C. Minulý týden jsme byli o víkendu na výletě v lese, cestou jsme se nejen prošli, bíglíci vyběhali, ale navíc jsme se pokochali pohledem na rodinku divočáků. 

Nejdřív jsme tak nějak lovili pohledem co ty černé tečky jsou, ani dalekohled to neodhalil. Teprve, když jsme se zvedli a popošli asi 200metrů, dostali jsme se na místo, kde byl pěkný výhled. Navíc se divočáci rozhodli a vylezli z houští na palouk. Tam jsme pak napočítali 9 člennou rodinku. Pěkný pohled, zkusili jsme je i vyfotit. Vydali se po protější stráni směrem k nám, a tak po pár minutách jsme to radši vzdali - jistota je jistota. 

Přesto vznikly pěkné fotky, tož se opět pokochejte :-)

prase,... prase,... prase,... prase,... tady je prase,... na této fotce prase,.. tady vedle prase,...

Adventní výlet 2010

Zkoušky se konaly 31.října 2010. a předcházelo jim pilné trénování. Téměř denně jsme chodili do lesa poblíž Nojoridu. Za deště, za šera, přes bláto, přes louže. Občas bylo i pěkně, ale moc pěkných dnů nebylo. Nejhorší byla situace, kdy jsme byli nuceni trénovat večer po šesté hodině, měli jsme poslední dobou asi hodinu do tmy. Přišli jsme do lesa, odložili psy, mezitím našlápli stopu, následně vystřelili dělobuch a sledovali jak se naši bíglíci chovají po výstřelu. Po odložení jsme prošli stopu a nakonec trénovali chůzi u nohy a poslušnost. A byla tma. To je zhruba v kostce náš denní program. Opravdu se nevyplatí nic šidit. Nejít za deště není rozumné, pokud by u zkoušek pršelo, nemusel by bíglík "fungovat" dle představ páníčka. Nesmělo se opomíjet i mnoho detailů, jako je očištění místa odložení od jehličí, větviček, mravenců a jiných drobností, které by ho mohli rozptylovat či donutit opustit místo odložení. Jakmile to jednou udělá, pak si to dobře pamatuje a může to zopakovat. Pokud nebudete střílet při tréninku, pak se bíglík může leknout tak, že vezme do zaječích. Zkrátka při tréninku se opravdu doporučuje přečíst si zkušební řád, různé diskuse a poté trénovat dle nejlepšího svědomí.

Zpět ke zkouškám. Nedělní ráno bylo klidné, bez větru (rádio varovalo před orkánem, který lámal stromy na Moravě, tak jsme měli klid). Chladno bylo, to jo :-) Sraz u hospody v Hlavenci byl naplánovaný na osmou ráno. Nikdo se nezpozdil a tak jsme se postupně představili rozhodčím (rozhodčí předložili očkovací průkazy, zkontrolovali feny zda nehárají atd.) Nic náročného, většina byla okamžitě "odbavena" a čekala na zahájení. Kolem deváté se zvedáme a přesouváme na místo zkoušek. Je to hned za dědinou, ale aby se nic nezdržovalo, sedáme do aut a přejíždíme s kompletním vybavením. Přijíždíme k lesní cestě a jde se na start. Zde nás již čeká losování pořadí, podle kterého půjdeme na jednotlivé zkoušky. Celá skupina se dělí na dvě party, jedna začíná dosledem divoké zvěře a ta druhá odložením a chůzí u nohy. Edita losuje 3 pro Ruffíka a já 6 pro Hagrida. Na nic se nečeká a odchází se na zkoušky. Holka s číslem jedna přichází během první půlhodinky a nese špatnou zprávu, neuspěla jsem, můj pes se bojí kance a nedosledoval stopu. Nikdo neví jak si vede "2" či Edita s "3". Postupně se objevuje "2" splnila, za chvíli Edita mává větvičkou, též splnila. Nastupuje Ruby s páníčkem, mají "4", mizí v lese po chvíli zmizí na stopě i Urýsek s paničkou a už je tu rozhodčí pro stopu č. 6. Za námi už se připravuje i Oxxy se sedmičkou.

Dávám klobouk z hlavy a z mých úst zaznívá: "Pane rozhodčí vodič Marek Šmíd se psem Highlander z Brány Krušnohoří je připraven k dosledu postřelené zvěře. Pes je vodič". "Děkuji, nastupte prosím na stopu, začíná v těchto místěch". A jde se. Hagy již čichal stopu chvilku před tím, takže ihned ví, kam má jít. Stoupnu si na místo nášlapu, nechám jít Hagyho na celé vodítko (asi 6m) a jdeme. Je znát, že má jasno a ví kam jde, proto ho nijak nebrzdím. "Stopa", "hledej", "pašák", "šikulka" slovy šetřím, abych nerozptyloval. Hagy asi v polovině pomalu brzdí, odskočí si na malou a pokračuje (později se dozvídám, že je to dobře, pes tak dává najevo, že si je jist stopou a tudíž si může i odskočit, proto není dobré psa z čůrání stahovat vodítkem). Hagy nasává na další etapu. Jde občas malinko "šejdrem", ale je to způsobeno i menším větrem, nicméně se stále drží ve stopě a tudíž bez většího zaváhání dohledá i našeho kanečka. Má o něj zájem, očichává a to se rozhodčímu líbí. Stoupám si za kance i s Hagridem, sundavám klobouk a rozhodčí mi dává větévku za klobouk, druhou pak pro Hagrida za obojek: "...a noste jí hrdě až do slunce západu".

Přichází i okamžik dalšího posouzení: chování u postřelené zvěře. Hagy se kance moc nebál, je jasné, že se s ním hned nelísal, ale došel až k němu, očuchal a pak zůstal v klidu. Prasátko nenačínal, neutekl od něj, takže i zde jsme uspěli. Sám jsem byl překvapen jak to Hagridovi šlo. Fakt ho to bavilo. Dostali jsme 4 za dosled, 4 za chování u střelené zvěře i 4 za poslušnost. Stál mi vždy při boku a čekal na další povely. První část zkoušek byla za námi a tak se šlo na start. Všichni už čekají na náš výsledek.

Edita mezitím nastoupila do druhého kola na chůzi u nohy a poslušnost. Za půl hodinky jsme nastoupili i s Hagridem. Nebylo to snadné, protože před námi to neudělal Urýsek a bylo mi to líto. Hagy sedl k noze, poslechl si mé hlášení pro rozhodčího. Chůzi u nohy jsme zvolili s vodítkem (bylo to pro jistotu, v lese bylo dost pachů co dovedly oblbnout psy). Odložení jsme nahlásili na volno. Tím jsme malinko zaskočili rozhodčího, ale nechal nás za tímto názorem. Jde se. Hagy k noze a zůstaň u nohy. Vycházím, dávám si v klidu ruce do kapes, protože Hagy je opravdu klidný. Prokličkuji mezi pár stromy, udělám kolečko a vracím se k rozhodčímu. Je spokojený a už při mé otočce mi vychází vstříc a ukazuje mi na jiné místo, "zde odložte Vašeho psa". Hagy najednou zavětří nějakou zvěř a furt načuchává. Rozhodčí se ptá "trváte na odložení na volno?". "Ano, já mu věřím". Hagy je stále neklidný. Volím místo poblíž, očistím ho od větví nohou, dávám Hagridovi rozkaz "zůstaň odložený" a vzdaluji se. Byly to nervy, Hagy stále větřil nějakou stopu či zvěř. Drží pět minut, padá výstřel z kulovnice. Hagy je stále na místě kde má být.  Dalších pět minut strachu a je to. Hagy sice neseděl v klidu, ale za odvahu jsme si prý zasloužili 3. Vracíme se zpět na start, odevzdáme kartičku s výsledky. Za chvíli se dozvídám, že jsem odložil Hagrida jako jediný vůdce, prý mám velkou naději zvítězit. 

Co je zajímavé, opravdu jsem nešel zvítězit nebo soutěžit. Šlo mi o to složit barvářské zkoušky honičů, protože si to Hagrid zaslouží. Je to poslušný i když trochu tvrdohlavý pes. Pes který má v sobě charisma a zkrátka si složení zkoušek v rodokmenu zaslouží. Tento rok jsme Hagrida brali sebou na výstavy, ale nevystavovali jsme jej. Příští rok to bude jinak. Hagrid má skvělou postavu, je to pes co by měl mít potomky a ti by měli být hrdí na to co jejich "taťka" dokázal. No dost nostalgie. Postupně docházeli všichni s výsledky, jedni se radovali, jiní byli smutní i přesto, že uspěli. Ruffík měl smůlu, že načichl něco zajímavého právě ve chvíli, kdy měl jít volně u nohy. Jsou prostě dny, kdy přírodě neporučíte. Díky této maličkosti se posunul z předních míst na místo poslední, které "splnilo" barvářské zkoušky honičů.

Počasí bylo na jedničku, pokud tedy beru jiné dny. Svítilo sluníčko, buřtíky jsme si také opekli. Na zkoušky přijela Oki, Ronni, Ruby, Oxxi, Urýsek, Ruffík a Hagrid. Tito všichni jsou z chovné stanice Z Brány Krušnohoří a byl to skvělý tah majitelky stanice, že nás všechny dokázala naladit ke zkouškám a díky této týmové přípravě na facebooku jsme se dokázali hecovat, probírat nesnáze, posbírat praktické rady dokázat, že to jde. Zkoušek se nikdo bát nemusí. I Urýsek, který zkoušky neudělal je důkazem, že se vše má brát s rezervou, kárat psa za nesložení nikdo nebude, páníčka také ne. Co se nepovedlo Urýskovi letos, to dokáže příští rok. Já si aj myslím, že byl nejmladší člen zkoušek a pokud má všímavé pánečky, kteří se mu věnují, chodí s ním na vycházky a tráví volný čas, pak je pro něj opravdu těžké vidět jak jde panička někam do lesa, bez něj, jen tak ho tam nechá, ani se neotočí, on tam musí být sám, úplně sám, vidí jen čepec, pak rána a už je mu smutno, kňukne, ještě jednou, furt nic, nikdo nejde, kňuknu nahlas třeba mne uslyší, nic, knííknu na celý les,... a bylo to. No je to těžké, uznejte sami. Velmi mne překvapila paní Krejzková, vzala na zkoušky rovnou dva psy, oba zvládla provést zkouškami aby prošly. 

Vzdáme hold i rozhodčím, je to asi těžké rozhodcovat hromadu tvrdohlavých bíglů. Chtít po takové hromadě 100% výsledky. Nicméně se povedlo dotáhnout do konce, až k vyhlášení výsledků. 

Vyhlášení bylo pod pomníkem svatému Hubertovi, (je to zvláštní pomník sv. Hubertu, který vystavěl hrabě Spork na obrubě staroboleslavských lesů v Hlavenci roku 1723. Při té příležitosti založil též lovecký řád sv. Huberta, který měl obnovit lovecké tradice nejstaršího hubertinského řádu, původně založeného roku 1444 bavorským vévodou Berhardem V., ale v roce 1609 smrtí posledního mužského potomka zaniklým.) To je památné místo, co? A právě tam obdržel náš Hagy 1. místo společně s pohárem. Právě tam udělali zkoušky Ronni, Ruby, Oki, Oxxi z Brány Krušnohoří a další bíglíci. Děkujeme i majitelce chovné stanice Z Brány Krušnohoří za opravdu poctivé povzbuzování ke zkouškám, pomoc u našich dotazů, zapůjčení petard a startovací pistole :-)

Zde je i několik fotografií, moc jsme toho nenafotili a tak jsme použili fotky dalších členů Brány Krušnohoří. 

BZH Hlavenec - Beagle club

Lovu zdar! 

Zatímco panička trénuje, musíme být s Hagridem opodál, abychom nerušili tréning a Ruff dobře vnímal pokyny. Alespoň ze začátku je to nutné. No a čím si krátíme s Hagridem volnou chvilku? Mrkli jsme se pod větvičky  dubů a našli pár poddubáků :-)

No nejsou krásní a to vše během 10 minut...

A pak že nerostou. Jsou tam i bedly, mají asi 30cm výšku, ale my to nějak nejíme. Aj ty hříbky jsme vzali na sušení a do guláše.

Orijen  

 Už delší dobu testujeme nové krmivo, protože máme hold vybíravé psy :-) Vypadá to, že tyto granule slaví úspěch. Zkoušeli jsme více krmiv, byli jsme spokojeni i s krmivem "Platinum", ale zjistili jsme, že Hagymu čučí kosti a mizí hrudník, i přes neustálé přidávání dávek se tělo nerýsovalo dle našich představ. Museli bychom mu dávat asi dvojitou porci.

Nyní již přes celé léto testujeme Orijen, nestalo se nám jako třeba u Pro Planu, že by psi měli nechuť ke granulím, že by dělali móresy u misky. Postavu mají také jak má být. Tudíž Orijen všem našim kamarádům doporučujeme (upozorňuji, že to není reklama, ale zkušenost z praxe).

Nenechte si ujít další blog z výletu po Rumunsku! Stálo to za to a určitě si při návštěvě Rumunska naplánujte výlet do této turistické destinace. O čem píšeme? Solná jeskyně v městečku Turda. Naprostý skvost mezi turistickými cíli. Nezapomeňte se proklikat až do fotogalerie!

Blog z výletu najdete ZDE